Jenže ignorujte to, když vám ty volby někdo cpe shora zdola a četnost politických estrád už pomalu předbíhá počet sportovních přenosů. Rozdíl je, že u fotbalu, hokeje či tenisu je momentální intenzivní prožitek vždy završen dosažením konkrétního výsledku, zatímco v politice člověk nikdy neví, jak to dopadlo, ani po vyhlášení konečného skóre.
Dosud jsem psal hlavně o komunistech, zejména proto, že se tato témata nabízela. Prvoplánové pokrytectví české politické scény při odmítání spolupráce s KSČM je jistě taky téma na debatu, ale dnes s dovolením od komunistů upustím. Všiml jsem si, že velké procento politických blogů je o panu Paroubkovi. Odpusťte, já toho pána nemám rád a nechápu, co na něm všichni vidíte. Ten sexy mozek? Taky jsem chtěl napsat o panu Kalouskovi a pochválit jej za dobrý nápad s tou složenkou. Ale to bych asi nasral všechny ty, kteří nemají na její zaplacení, což?
Jedna ze stran, která se trapně nedistancuje od spolupráce s kýmkoli a prezentuje své názory překvapivě konstruktivně, je Česká strana pirátská. Jejich volební leader pan Bartoš působil v televizním interview v Hydeparku přesvědčivě a slušně a jistě je důkazem, že i mladý člověk s velmi liberální agendou může být přínosem pro politické prostředí v naší zemi, přičemž ponechávám v tomto případě stranou konkrétní názory na jednotlivá témata či angažmá „problematických“ osobností.
Vím, že jsem se k tzv. pidistranám v minulosti vyjádřil poněkud s despektem, přece jen, uskupení, které ve volbách získá podporu asi tolika promilí hlasů jako já alkoholu v krvi při průměrné návštěvě zařízení s kvasnicovým pivem na čepu, příliš machrovat nemůže. Ale budiž i těmto stranám přiznáno, že do široké politické diskuse vnášejí nová témata zasluhující pozornost a v lepším případě i řešení, byť často tím způsobem, že je od nich opajcují již zavedené politické subjekty.
Vítaným zpestřením předvolebního boje je blonďatá sekce VV, jen by snad někdy bylo lépe zůstat u uměleckých kalendářů a do hlasité diskuse se nepouštět. Ale abych dámám nekřivdil, například argumentace paní Klasnové v pražském speciálu pana Moravce byla věcná a konstruktivní, leč pro jedince bez patřičného „regionálního“ backgroundu nepříliš přínosná, pokud se vám v té kulometné kadenci podařilo něco zaznamenat.
Pan Kalousek toho za stejnou dobu pravděpodobně řekl mnohem více, když pronesl rozvážným hlasem tři věty zakončené jednoznačnou pointou. Škoda jen, že pan Moravec často nenechá právě ta nejdůležitější sdělení plnohodnotně doznít a věnuje se často více pořvávajícím fandům v barevných dresech. Mimochodem, když se fanoušci na fotbale chovají nepatřičně, dochází občas i k tomu, že se utkání musí odehrát na prázdném stadionu. Nemohlo by toto platit i pro politické diskuse? Víte, aby z toho třeba měl něco i kultivovaný posluchač, který se na pořad dívá se zájmem a ne proto, že za to dostane tři stovky.
Do předvolebních videoklipů samozřejmě nikdo nemluví a tudíž si je může člověk vychutnat (je-li to to správné slovo) nerušeně. Bezkonkurenční jedničkou zasluhující ocenění i jako profesionální práce – filmařsky i obsahově, je spot strany TOP09. Symbolika pana Schwarzenberga u kormidla začíná nevinně, zato oranžoví piráti už budí úsměv, stejně tak lupič u tunelu, který by se snad obešel i bez toho křestního jména. U nás v Brně se tunely tak hezky nejmenují, zato je jich tu poslední dobou požehnaně. Jeden velký nám s humbukem staví přímo po barákem a nějaké ty menší si občas nepozorovaně najdou cestu i přímo k peněženkám jeho obyvatelů.
Vymetání rudých krys a jejich výkalů a vylévání modrého a oranžového blivajzu mě taky vždycky rozesměje. Ještě by tam mohli nakopnout nějakou černou prdel, aby to bylo kompletní. Věřím, že by touhle mnohovýznamovou symbolikou přitáhli na svou stranu jak volnomyšlenkářské liberály, tak leckterého sympatizanta DSSS.
Zato dvě megastrany mě už stejně jako spoustu let nechávají klidným. Jejich zástupci se namísto věcné argumentace věnují vzájemným invektivám, snad z absence čehokoli nového ve svých programech, protože stejným neplněným slibům po 20 letech snad už nevěří ani český volič. Stejně se obávám, že velmi dobře vědí, kdo si udrží hegemonii v našem pluralitním zřízení, pro velké hráče v politice i hospodářství je zavedené a známé prostředí přece jen přijatelnější, a to včetně stávajícího korupčního potenciálu. Ono je jistě uklidňující vědět, kolik na kterém stole v českých má v případě nutnosti ležet. A uznejte, že ty nové strany by v tom udělaly pěkný bordel, obzvláště pokud hodlají narozdíl od těch starých své sliby plnit.
